Poradna

Martičko děkuju a i já přeji krásný zbytek dne....v doprovodu toho mystického větru jenž nám chce jistě něco sdělit či rozfoukat to staré. Dobrý večer a těším se na Vás zase příště:-) Romča

Milá Marto, je vidět, jak zrajete - mohu-li si tedy dovolit zhodnotit vás. Situaci s hledáním zaměstnání znám. Hledala jsem několik let, absolvovala pro mne až ponižující pobyt na Úřadu práce.....a přitom jsem kolikráte nemohla oklamat sama sebe, že v tom je něco jiného, že nemám navštěvovat zaměstnání jako většina lidí, že vlastně hledám sama sebe, vyvlékám se z útrapných a vysilujících pocitů, které mě pořád srovnávaly s většinou, než....než zasáhla záhadná nemoc, já se ocitla v náručí kineziologie a už to jelo. Pokud vydíte či věříte, že to nemohla dnes s vámi dopadnout jinak, je to dobře. Včera jsem viděla zmińovaný film Maestra ayahuasca od Viliama Poltikoviče. Výborný film na zamyšlenou, obsahující laskavá a srdečná slova šamanů a člověk má možnost nahlédnout na svět, ale asi především na svůj ŽIVOT, zcela jinak. To bych přidala zase já k vašemu rčení, že se kolem nás něco děje. Rok 2012 je často vystavován scénářům různých katastrof...hm, já se podepisuju za vaši úvahu či naléhavost - stańme se lepšími. Bude akorát potřebe říct si jak. Neměla jsem snad právě z tohoto důvodu o zaměstnání ani nezavadit....Zdravím Marto a děkuji za příspěvek. Romča

Marto osobně si myslím, že je poněkud zdravější být občas pesimistou - vidět věci nejen růžově, čili povolit si sundat ty klapky na očích, než žít v iluzi, lži a sobectví. Neboť vidíme-li ty věci okolo nás v co největším světle, měla by z morálního hlediska přijít otázka: A co s tím udělám? A udělat můžeme něco vždy. Já říkám, že je důležité začít u sebe:-) K těm kočičkám mě napadá, že zřejmě hrají ve Vašem životě důležitou až magickou roli. S pozdravem Romana

Milá Marti....ikdyž jste nemohla na internet, věřte, že jsem na Vás myslela a věřte, že si velice vážím - snad čím dál víc - takových lidí, jako jste Vy....Jak je u mě a zřejmě i na těchto stránkách zvykem, mám v zásobě příběh i ke stromečku:-) Pamatuji si na den, kdy bylo již tkz. po vánocích a já šla od někud někam a při té pěší chůzi všimla si stromku zavěšeného nad stavební firmou, nad firmou jenž rozšířila své záměry podnikatelské i v prodeji stromků. Stromek, byl zavěšen na pouliční lampě - i po vánocích. Zabolelo mne to. A to bylo poprvé, co jsem ucítila bolest či sounáležitost tohoto tipu. I teď pociťuji tento smutek neboť tehdá mne poprvé problesklo hlavou, že je to můj bratr neb já se cítím býti spíše pohankou, bytostí cítící k lesům a přírodě. Ano, Vám se Martičko rozšířilo vnímání, vědomí....vidíte, nemusela jste vynaložit ani korunu za nějaký kurs či jiné esoterické vymoženosti, ale stačilo nechat otevřít srdce a citění. My jsme letos nezvolili koupi stromku. Manžel uřízl z naší zahrady dvě větévky z borovice do vázy. Minulý rok jsme zakoupili stromek v květináči s myšlenkou, že smrček z jara zasadíme, ale bohužel do jara nevydržel. Píšete....není tady úcta....ano, není. Tato planeta je překrásná bytost jenž cítí, dýchá a je prostředím či útočištěm nejen pro lidi, ale zvířata aj. Nedávno šel v televizi film Wali - film zachycující stav planety, kdy byli lidé donuceni Zemi opustit neb se sem pro samé odpadky již nevešli,zmizel život. Včera jsme sledovali film Jaguár, vypovídající o stavu v Amazonii. O zásluze "člověka" který vydělává na likvidaci lesa a pralesa. Máme objednám film od režiséra Viliama Poltikoviče Maestro Ayahuasca - doporučuji. Je to film o amazonských šamanech, o stavu planety. Film je možno objednat přes internet za cenu 176 Kč. Marti, já moc děkuji za slova, která jste vložila na tento web, který by se mohl stát útočištěm lidí, kterým není jedno, co se kolem nás děje. K tomu musím ještě doplnit, že otázka vegetariánství je též na místě. Několikrát jsem se pokoušela přestat jíst maso. Definitivně se mi to podařilo až po shlédnutí dokumentu Z farmy do mrazáku. Děs....Mám tento film na YT kanále, možná dám i na naši TV Poznání. Tehdy mi došlo, že mi tomu říkáme Guláše, Smažené řízky, Čína, Katův šleh atd. Ne, je to zákeřná a záměrná smrt zvířete, tvora, který má též svá vnímání, samice mají též mateřský cit a obecně - touhu žít. Ale část jejich tělíček, získaná způsobem přímo hororovým......co jsme to za lidi? Na profilu na Yt mám citát jenž obsahuje asi toto.....Kdyby se každý, kdo chce pojídat maso, stal účastníkem děje na jatkách, kdyby si každý musel zvíře nejdříve usmrtit, chtěli by lidé ještě tato jídla? Je zde spousta výborných receptů i bez masa - používám termín ubohá tělíčka jiných bytostí. Jestli má být rok 2012 rokem změn, tak zde pro to zřejmě existují nějaké důvody. Správně jste napsala.....lidé si ničeho neváží.....Za to Vám moc a moc děkuji, děkuji Vám, za všechny stromy, které padají k zemi zbytečně, za všechny zvířata jenž v tuto chvíli jsou někde namačkána v kamionech a čekají na svou, většinou velmi drastickou smrt, kterou pak supermarkety nazvou Akcemi a lidé se budou brodit mezi regály s mrtvolkami, které nemají klid ani po smrti neb další šikovní obchodníci, napíchají jejich tělíčka solným roztokem a člověk nakoupí balíček kuřecích prsou za "pár korun". Toto je ve filmu Skutečná cena laciných potravin na TV Poznání. Marto děkuji, že jste objevila tuto Poradnu a vkládáte na ni kus svého Já. Děkuji a do nového roku přeji odvahu, trpělivost, cit pro krásu a vše krásné pro vaši vnitřní ženu:-)) S úctou a poděkováním Romana

Milá Jano, děkuji za Vaše řádky. To co jste napsala, je bohužel trošku smutné, ale zároveň je to podpůrné, pro vaší novou cestu, v Novém roce. Všechno je o vývoji a Vám se včera ukázalo další stádium. Ukázalo se, že pokud chceme skutečnou změnu, musíme být vnitřně pevní a ikdyž je v nás stále ta stará vize a staré vzpomínky a představy, musíme jít dál a jinak. Věřte mi, že Váš příběh mi není lhostejný neb jste se vydala do neznáma, ale zároveń sama k sobě. Jaký paradox, že? Dopodrobna známe co se od nás leckdy požaduje a očekává, ale při cestě k vlastním životům a duším - často tápeme, jsme bezradní. Když jsem o tom všem včera přemýšlela, napadlo mne, že toto dějství vánoční, tyto dokola opakující se stresové a pro někoho náročné věci, se udávají v podstatě kvůli dostatečnému množství potravin, dostatečnému množství dárků, řetězci návštěv, na které se většině lidí z pravidla nechce a přitom......Přitom se jedná o Zimní slunovrat. V přírodě žádné Vánoční svátky neexistují, v přírodě dochází k zimnímu slunovratu a jeho uznání a uctívání - vypadá jinak. Oslavuje se především Život - Slunce. Jani, vybavují se Vám ty pocity, které jste zažila před pár dny s mužem a dcerkou? Držte se jich, to jste byla Vy....po dlouhé době opět Vy. Napsala jste, že víte co nechcete - to je ten lék, to je znovunalezení Vaší síly, která vás povede. Vaše matka zřejmě potřebuje hlavně někoho, na koho by mohla přenést svou vnitřní bolest, svůj jakýsi hnis, nezahojenou ránu a špínu. Proto vás potřebuje. Jí radost neudělalo jídlo od vás, to ona nepotřebuje, ale ten pocit, že vás do toho všeho může zase zatáhnout. Máte právo říct - tohle ne, to již nebudu snášet, můžete - pokud to tak budete cítit - napsat i jakési vyjádření v dopise, kde se ze všeho vyznáte, nehleďte na ostych, hleďte na sílu jenž vás povede. Tím si za sebou uklidíte a odejdete z této podivné hry s čistým štítem - tím se matky nevzdáváte, ale dáte jí najevo, kdo vlastně jste a co chcete tentokrát Vy. Rozhodnutí - pak bude na ni. Pak vás možná přestane i trápit bolest v noze, kterou již nemůžete unést - proto ty zdravotní potíže. Bylo na vás něco naloženo a je nutné nechat to rozplynout. Přehoďte Rozhodnutí na ty lidi, kteří vás tímto způsobem zatěžovali a brzdili život váš. Zkuste se Jani ještě podívat ve vašem okolí třeba po akupunktoře, aby jste nemusela na operaci, jistě se jedná jen o nastřádanou zátěž. Přeji vám hodně sil a ještě jednou děkuji za Vaši přízeń. S úctou Romana

Lucie děkuji také a nechť se dílo daří :-) Romana

Dobrý den Lucie. Děkuji za důvěru a Vaši otevřenost.....která mi v tomto čase připadá mnohem cenější, potřebnější a obohacující, než ty hromady dárků a zažité rituály stravovací, z kterých je většina lidí unavená a otrávená....ale budiž, každý má svou volbu:) Před časem jsem se zabývala, jak a proč vzniká deprese - co to vlastně vůbec je -Deprese? Přišla jsem na základě vlastních zkušeností na to, že je to následek nevyužité energie, nevyužití něčeho, co je pro nás samozřejmé a přirozené. Je to jako kámen, který se jednoho dne objeví, my pociťujeme jeho tíhu a zůstaneme stát.....věci co nás ještě nedávno naplňovaly a popoháněly, náhle stojí v koutě a my je s nezájmem či až zlostí pozorujeme. Příměr -kámen - jsem použila pro vyjádření tíhy, ZAVALENÍ. Ano, můžeme být náhle, nečekaně a nepřipraveně zavalení....ale čím? Třeba blízkostí lidí, kteří si nás vlastní, blízkostí lidí, kteří nás potřebují jen proto, že sami rezignovali na svůj život. Nebo - jsme vyšly na cestu, která nebyla až tak naše. Lucko píšete, že Váš cíl vždy byla VŠ. A O CO KONKRÉTNĚ MĚLO JÍT? Jaký obor vás natolik okouzlil, že jste byla ochotna podstoupit další roky vysedávání, vzdělávání ve škole? Připadáte si, že jste selhala. Nebo jste uvěřila právě tomu okolí, že.....to jsi nás teda zklamala, ty jsi tedy selhala, ty jsi nás vystavila situaci, že to nebude podle našich představ, že to bude jinak. Život není jednoduchý a trvalá radost a štěstí tady neexistuje, kdo to tvrdí je blázen nebo žije svůj život jen tak na povrchu. Život dle mého, je totiž dobrodružství, spousta zatáček a uliček, nástrah a divokých překážek. V posledních dnech jsem dvakrát sledovala divadelní hru Václava Havla - Vernisáž. Hra pojednává o manželském páru, kteří si vybudovali byt a pozvou svého přítele na návštěvu - na vernisáž bytu. Po celou dobu návštěvy ho přesvědčují o svém výborném vkusu, o svém úžasném synkovi, o svém vyníkajícím sexu, o vzájemné úctě, a sounáležitosti atd....hra vrcholí tím, že přítel je nucen již odejít, protože ráno vstává do práce. Oba manželé to nesou těžce, postupně jejich reakce přechází do hysterie, pláč, zoufalství. Přítel se vrací, protože je má skutečně rád, protože chápe a vidí do jejich prázdného a nudného života a nechává se pohlcovat dál, jejich snobstvím. Víte, on sám život často nemusí být nikterak pompézní ani blýskavý, on v podstatě může být až nenápadný. Ale asi vždy půjde o to, jestli je to život náš. Jestli moc a často neděláme zbytečné kompromisy. Jestli zbytečně a zbaběle, nedáváme moc, nad svým životem někomu jinému. Jestli umíme ocenit samy sebe, stát samy za sebou - ale pozor! Může to bolet! A taky to většinou bolí, svoboda nikdy asi nebyla zadarmo. Nikdy asi svými činy nebudeme všem sympatičtí a ani si nezískáme oblíbenost. Vždy nás bude chtít někdo krapánek využít. Nyní stojíte před situací, ve které se zřejmě ukazuje, že dostanete od života pouze to, co jste do něj vložila. Máte možná pocítit TU MISKU VAH - na jedné misce je Váš život a na druhé unikající energie někam, odkud nic čekat nemůžete. Protože jak jsem popsala, většinou jsme často vystavění lidem a situacím, kde přicházíme o šťávu, o sílu. Není na místě si mne představovat jako osobu pořád milou a hodnou, bez rozčílení se. Ne. O co jsem v životě nebojovala, to jsem neměla - občas drsně vynadám i vesmíru :-)) K posunu v životě patří i kroky do neznáma a s tím spojený strach, velký strach. Takže milá Lucko, posaďte se před pomyslné zrcadlo a položte si třeba otázku - proč já, člověk, jenž si vždy přál mít VŠ, nemám nyní sílu. Nebylo to na mě třeba moc vysoké? Znám já vůbec sama sebe? Mám na to dost sil, abych vylezla do výšky? Nemám? ......tak možná někde existuje síla, která to moc dobře ví a na tak vysoký výstup mne ještě nebo třeba vůbec nepustí. Lucko, tak to vzdejte, tak to odevzdejte a nechte věci vlastnímu vývoji. Boj s větrnými mlýny nás stejně dřív či později unaví.....Život by měl být dobrodružství. Nechte ho chvíli režírovat..... S úctou Romča.

Milá Jano, pokud jste poznala či poznáváte v těchto dnech svobodu, zažíváte jistě ten nejlepší dárek :-) a věřte, že......Pravda a Láska zvítězí nad lží a nenávistí....děkuji za Vaši přizeń, kterou jste mi věnovala. Romana

Zadařilo se? To je skvělé, gratuluji a děkuji. BARAKA i pro Vás :-)) Romana