Básně
Muž
Osamocen v tichu snídaně mu zhořkla
na stole je váza pod ubrouskem zítřek.
Studený kov lžíce zahřívá se v kávě
na mrak klepe slunce už nahlíží oknem.
Neokouzlen ránem s cigaretou stoupá
v hlavě zbytky potu co uvíznul mu v dlaních.
Rozhalenost plátna prozrazuje srdce
do rytmu si bije o lásku se hlásí.
Výraz tváře píše o tančící noci
o valčíku v tichu o splynutí duší.
Já tančil v jejím těle a podlomil se v touze
teď probuzen jsem štěstím
a chválím prostý život.
Magicky pro mě
Laskavost síly
přemokré skráně
lechtivý dotek
rozhodím lunu
miluji život
časem mi teče
prospěšnost spáru
šelma se leká
vlhká jsem pro tě
života dárce
matkou je hlína
luna mi tleská
natočím páně
létami
proběhne oko
promyslím zraku
jiskřivost mraku
Hm, stehýnko běsní
úderem síly
klokotá tanec
tančící víly
Kampa je vrchol
vykřiknout chce se
promarnit osud
zdaleka
se
mi
nechcei
Princezna vesmíru
Zrakem i polohou
ždímá tmu roupaků
Odejdi rozvaho
zabav se šálením
Princezna vesmíru
odjíždí duněním
Princ holí dosloužil
odešel vzezřením
kolena výskotu
zbavují maskotu
doprodej skeptismu
Nálada vzrušení
do tváře žene se
Způsoby myšlení
čestně se pronese
Mám tě.
Teď zvolni
Teď přibliž se vlajce
co z korábu vzlyká
Bezradné sliny
nevěří ústům
a jazyk je rytíř
těla jsou srny
S úctou
Tři mušketýři
Všechno je jinak
Rapidně mokře předobrá sílo
nutíš mě nespat
vzletu je věta
pohádka ráje
času směr báje
hází mě vlna
opouštím břehy
opouštím lodě
vhozena dolů
pravdou je oko
otevřít zavřít
otevřít
uvěřit
Bolí to
Mačkám si vnitřek
Křivím si cévy
Zakláním proudy
Útes v samotě
oceán svědkem
Bolí to
Bez domu
V nekližé postřehů
dávám Ti
dávám si
majetek včerejšků
za vinu pomálu
prozaik požádá
velikost odvety
donese prstíčky
malebných pravd
Jsem
a být chci
zajisté prostředkem
k výplatě nemocných
obhroublých osudů
Zastav se
rozhlédni
Lidé jsou v odpadcích
odpady živí se
odpady tiší se
s odporem přijmuti
Nestojím o přítěž
malebných měšťánků
svolávám procitnout
v tělnatost
skutečna
luna je komínem
dům drží nápady
v oknech máš odrazy
ulice
pohnutků
pohnutě
k odpadům
Bez nadpisu
Nadešel čas
včas něco změnit
vytlouci špačka
rozeznít zvony
Modlím se srdcem
ke hvězdám zítřků
nacházím zítřek
v okamžik zítřků
V mase
těl
nacházím únik
v zadečcích hrůzna
vyfoukne zánik
S přeletem snáze
snadněji
snad
zobraz se ráno
Já nepůjdu spát
Nesejdu schody
v okovech formiček
Vystrčím křídla
zasněžím z lodiček
z papíru
s inkoustem
Už vím
Proto Jsem
Bez karet
Padne rosa
a padne úsvit
jen stěží věřit
jen s dechem měřit
Odkud kam
veze mě hvězda
odkud kam
řadí se dráha
Pamlsek rosy
podstata rolí
úhynek vzdechu
ve tmě se halí
Pohnul se čas
Rozkvetly listy
Princové holí
Osud mi vtiskli
Botritis
Napřesrok osvojím ryšavé koudele
napřesrok uvidím nesmělé závěje
závoje rozkoše
závoje Venuše
úcta a pravdivost
Nevidím krůpěje
Nevidím slzavé
Nevidím údolí
Slzy se zmocnilo
z jiker a postojů
Nápěv
a náplň
a víra už v kořeni
A Ticho je v plameni
v plameni tvořivém
v dotyku hřejivém
A lid?
Kráčí a nevzlyká
po přesném přesunu
A já?
Vidím a pronikám
Do dějin osudu
Fénix
Zmučený odlitek otazník svíjí se
v taju těch nechtěných pramálo
zážitek
Sjednotit uzlinku brilantně
se vkusem
řádkové při mně jsou
v řádcích se schovávám
mezníkem dlouhých let
porodní bolesti
přinesou přinésti
živý žár
radosti
A co klam?
Mrtvo je na hrázi
přehrada v útrobách
vězní své znalosti
odtéká pomalu
věstí znak znamének
osudem od kosti
prokousne pramínek
A co bol?
Nemožná průprava
K oknu se otáčí
zvětšuje bez lupy
zrod
panenky v blahosti
tep světem doletí
štětce tah zachytí
A mě?
Odmrští k záběru
Chtěla bych
Chtěla bych potěšit rybáře Jadranu
v podobě peněz, co sypal by dítkám svým.
Za to by vzal mě na loďku svou .Vyplouvám.
Za mlhy ranní, za klidu přístavu, za mořské vůně.
Rackové vzlétají, bělají v oblacích, já sedím ve člunu
s rolákem, šampaňským
myslím na Wericha co ryby měl rád.
Motor člun pohání, dojetí neskryju, rybář je spokojen
zimu mu zaplatím.
Zvykám si na vlny, Hemingway schází tu
on moře miloval, otevřu šampaňské.
Rukávy roláku, táhnu až k zápěstí
bradu svou zastrčím v údolí kolen.
Šampaňské vypění, pěnu tu posnídám, myslím na
Karlův most, se slohem barokním
přístav se vzdaluje, důvěra v rybáře.
Chtěla bych potěšit, duši svou vnímavou
ústa jsou tichá, oči se pasou.
Ryba se nevrátí, v síti je chycena
mě návrat nebolí, vím kdo mě čeká.
Na samém kraji útesu
Jsem dravec
a psavec
krok za křídly stojí
věk hada už dozrál
tlačí se zády
vedeno silou
Jsem orel
a zrak můj
se netýká vědmy
já sama si věštím
pro jikry rod začal
Teď útes a letím
do křídel se vtělím
a vysoký pokřik
had chýlí se k nohám
A rozpínám křídla
maso si žádám
a pouštím se dolů
a vzhůru přec letím
Je týpí
v něm síla
je dána
mocně mě hlídá
a hranici pálí
Rok zlomu
rok draka
had z kůže
se svléká…
Než otevřu
Než otevřu a tebe stát uvidím
poklidím v pokoji, načechrám představy.
Než otevřu a rtěnkou se prozradím
otočím panenku s medvídkem plyšovým.
Zavážu pentličky,
rozsvítím plamínek,
vypadla vzpomínka, od otce kamínek.
Slyším tě na schodech, slyším tě v zátylku,
panence přenechám
panenskou postýlku.
Vzniklo za letního dusna s vínem, které osvěžilo. 20.8.2003
O Popelce
Rodí se tu něco posvátného
a dravec nízko letí
Nad hlavou se mraky diví
Po kolikáté už
Kdo ví.
A někdo přece
zná vodu v řece
to jez se zasmál
hrou luny zlákán
Protože
Rodí se tu něco posvátného
A já jsem sama a vyhaslá
zpropadený čtvrtek.
Po změknutí náruživosti
objeví se otylost
roste a roste
a je tu míjení
Nesklízím.
Jen pohledem kamery
mapuji tmu v sále
Popelka na plese
mnoho už prošla si
střevíček vhodila
nechce kult smaragdu
jen naplnit oříšek.
A rodí se tu něco
posvátného
Průlom
Nemohu déle promiň Gullieme
utajit tajné záchvěvy
Apollinére kouříš si rýmy
a kočka mi hryže předtuchy
Pomoci se dostat snažím
Tarot
laskavá sblížená
Vědma
a studna
Pravdy
a Skutečnost
No v pochyby průlom připravím
Věřím
Dělám
Předělávám
Opouštím
Opouští mě
Cosi
A je tu Nic
A požehnané pochyby
Nicotné
svátosti
chystají
mi
zárodek
Dluh
Sloupnout rej myšlenek, jak z kukuřic sukénku
nestačím.
Potvrdit obeslat zažité zážitky
nestačím.
Sdělit šok nad krásou, co z vlaku byl promítán
nestačím.
Vylít se z pocitů pro lidi zemřelé
chtěla bych.
Pro muže z činžáku, kde míč se mi kutálel
chtěla bych.
Pro ženy z poschodí, co nad plotnou zestárly
vzpomínám.
Pro děti z ulice, co jak já dospěli
vzpomínám.
Nestačím potvrdit, nestačím, nestačím.
Kdo stačí?
Cestičkou podzimu
A poušť a mlha a útržek z románu
to celé je na prodej
to celé se nabízí
Ty tajemná přadleno
ty pompézní listino
tu v rozpuku němý žal
a dát se v prach jest
nemožné
To mámení andělské
to tuláků nápěvky
a přemilé předrahé
kaskády podzimů
kdy barevně po ránu
kdy do očí po barvě
slepě co nebylo
teď leží mi u nohou.
Prach popelu
Odmrštím?
A zachvátím?
A jakým kouzlem budu plát
To zřídkakdy se nastolí
To pouze hvězdám popel opadne
A do toho skok a mýtické báje
Tam napoví čichový signál
Pro rostlinu z čistého ráje
Má v útrobách zajatec kal
Prosím.
A o co?
Den z popela vstává
jak hrad
Co na pevném
základě postavil
A motýlím křídlem
prach opouští.
Vášeň
Nesoudím oddanost
pro lásku zahynout
Netrestám famózně
laděné větrání
Pro lidstvo trestem je
zmírání bez touhy
líbání
Jazýčkem proklouznout
ochutnat svítání
v porodní bolesti
prokřičet šeptání
Odběhla ještěrka
probdělá myšlenka
Za rohem shledání
úryvek z paměti
leží tam
ležím já
já
a
milování
V parku
Zvětralé růže sklizených záhonů
Podivná tajemství schovaná pod listím
Srdíčka na stromech vyrytá emocí
Vyprahlá lavička vysněných žádostí
Z kaštanů oděrky na cestách klikatých
Vzpomínky stárnoucích v altánku nechtěném
Naděje maličkých s měsícem počaté